Alban Elved, Mabon, podzimní rovnodennost

V těchto dobách se konala posvícení a poutě ( v křesťanství michaelské svátky). Celé vesnice se scházely pod vesnickým stromem, nejčastěji lípou, k taneční slavnosti, kde se volila posvícenská královna a uzavíraly se různé sázky. V křesťanské Evropě tyto svátky sloužily ke svěcení kostelů, které dříve připomínaly spíše bakchanálie (tj.služby Venuši nebo Plutovu podsvětní pochodňovou slavnost) než křesťanské obřady či zbožné vigilie. Bývalo totiž zvykem otevřít ve svatokateřinské kapli sud a z něho čepovat cizákům víno...Bohužel se to však křesťanské církvi nehodilo a tento nešvar byl odstraněn.

 Kromě sklizňových prací se začínalo s pracemi v dílnách. Tyto týdny se dají přirovnat k západu slunce. Brzy nastane noc roku a svou vládu převezme temný Samain se svou královnou Moriggan. Ženy na loukách hledaly první ocúny, aby je rozetřely mezi prsty a nebo si jimi potíraly oční víčka. Věřily, že díky tomu nebudou mít bolavé prsty od předení a že jejich oči vydrží dlouhé zimní večery.

Stromem tohoto období je jabloň. Patří ke konci roku, její plody rostou směrem na západ a symbolizují nadpřirozený svět - kraj jablek, kterému keltové říkaly Avalon. Sklizeň jablek navíc symbolizuje sklizeň života.

čerpáno z knihy Jiřího Janočky Stromy a keltský kalendář