Alban Elved, Mabon, podzimní rovnodennost
V těchto dobách se konala posvícení a poutě ( v křesťanství michaelské svátky). Celé vesnice se scházely pod vesnickým stromem, nejčastěji lípou, k taneční slavnosti, kde se volila posvícenská královna a uzavíraly se různé sázky. V křesťanské Evropě tyto svátky sloužily ke svěcení kostelů, které dříve připomínaly spíše bakchanálie (tj.služby Venuši nebo Plutovu podsvětní pochodňovou slavnost) než křesťanské obřady či zbožné vigilie. Bývalo totiž zvykem otevřít ve svatokateřinské kapli sud a z něho čepovat cizákům víno...Bohužel se to však křesťanské církvi nehodilo a tento nešvar byl odstraněn.
Kromě sklizňových prací se začínalo s pracemi v dílnách. Tyto týdny se dají přirovnat k západu slunce. Brzy nastane noc roku a svou vládu převezme temný Samain se svou královnou Moriggan. Ženy na loukách hledaly první ocúny, aby je rozetřely mezi prsty a nebo si jimi potíraly oční víčka. Věřily, že díky tomu nebudou mít bolavé prsty od předení a že jejich oči vydrží dlouhé zimní večery.
Stromem tohoto období je jabloň. Patří ke konci roku, její plody rostou směrem na západ a symbolizují nadpřirozený svět - kraj jablek, kterému keltové říkaly Avalon. Sklizeň jablek navíc symbolizuje sklizeň života.
čerpáno z knihy Jiřího Janočky Stromy a keltský kalendář
Samain, Samuhin, Samhain, Hallowmas, Samana, Samhuinn,Samoinos
V dnešní době Svátek všech svatých, který připadá na 1.listopad. V keltském roce začínal za chladných nocích listopadového novoluní, kdy končí světlá polovina roku a začíná temná polovina roku nového. V těchto dnech, za úplňku roku (anglicky hunters moon), slaví nástup své vlády černý bůh Samain. Samain je lovec a bojovník. Zabil slunečního jelena, aby mu uloupil jeho ženu, kterou zavlekl do podzemí, kde vládne jako bohyně smrti Morrigan. Stará se tam o duše zemřelých, o spící semena a o zvířata (která se v té době zabíjejí, udí a nakládají). Samain se jasnovidcům zjevuje jako stařena, která sbírá v bezlistém lese devatero dřev – to v sobě skrývá sluneční teplo a sílu, které se uvolňují v ohni. V předvečer tohoto svátku se zvedají mlhy a odkrývají vchody do vílích hor. Děti se malují a převlékají se za duchy, čarodějnice a mrtvé. Provádějí lotroviny a pokud nedostanou jablka, ořechy nebo sladkosti, v lotrovinách pokračují. Rozdělávají se samsonské ohně, ve kterých se pálí slaměná panenka symbolizující provinění a omyly. Název Samain je vlastně příbuzný německému slovu sammeln – sbírat. Úroda je sklizena a uskladněna a vše co zůstalo venku je "puca" - patřící duchům.
Zimní král Samain se zdobí věčně zelenou jedlí, jmelím a hlavně cesmínou. Stromem symbolizujícím toto období je tis (jedovatý), proto můžeme najít zmínky i o tajné noci tisu.
Jiří Janočko Stromy a keltský kalendář